Neděle

přidáno: 13. 5. 2018 6:58, autor: Jindřich Prokop

Volno...

PAPOUŠEK SENEGALSKÝ JAKO MAZLÍK ANEB JAK JSME CHOVALI NEUŽITEČNÉ ZVÍŘE

přidáno: 29. 12. 2016 13:32, autor: Jindřich Prokop   [ aktualizováno 29. 12. 2016 13:35 ]



Kto ma pozná dlhšie ako dva dni, pravdepodobne vie o mojej celoživotnej vášni k šupinatým, pernatým a hlavne chlpatým potvorám (čím nemyslím mužov, i keď…). Chovala som nespočetné zástupy morčiat, králikov, potkanov, myší, škrečkov, rýb, hadov, mačiek, psov, žiab, mlokov a čojaviem čoho ešte, no s jednou živočíšnou triedou som až donedávna prakticky nemala skúsenosti – s vtákmi.
Keď sme s Chozem zrelo zhodnotili, že nechceme doma vytvárať obrátený cirkadiánny rytmus a takisto sa nám nepáči brodiť sa po kolená v guáne, museli sme zavrhnúť mojich dlhoročných favoritov na domácich maznákov, kalone. V rozhodovaní akým ďalším zvieraťom obohatíme náš život mi pomohli dva faktory:
že vtáci podľa novej systematiky patria medzi teropodné dinosaury (a akože kto by nechcel doma chovať velociraptora)

že môj kolega z Cognita raz v práci nahlas zauvažoval, že by sa mu páčilo chovať papagája – long story short, stále ho nemá, zato my…
AKO A PREČO (NE)VYBRAŤ PAPAGÁJA

Keď som bola mladšia, nikdy ma nelákalo chovať vtáky. Myslela som, že sú to nekontaktné, odťažité zvieratá, ktoré človek naučí maximálne vziať si z ruky orech. Že sú to akýsi mimozemšťania, ktorým oproti psom a mačkám nikdy neporozumiem. Aj Stanislav Komárek vo svojej výbornej knihe Ochlupení bližní popisuje vtáky ako na prvý pohľad éterické, operené stroje na ktorých nie je patrné starnutie, nie je im vlastný náš, cicavčí prízemný svet plný vášní, sekrétov – veď aj zrodenie vtákov prebieha narozdiel od toho nášho viktoriánsky decentne.

Čím viac som si však o vtákoch a konkrétne o papagájoch načítavala, tým viac ma fascinovali a prichádzala som na to, že v mnohých aspektoch sú nám naopak bližší, než napríklad psy. Za prvé je to ich neuveriteľnou inteligenciou – mnohé štúdie ukazujú, že krkavcovité vtáky a papagáje sú porovnateľne inteligentné ako vyšší primáti. (Papagáj žako Alex napríklad rozumel konceptu nuly, dokázal vytvárať nové slová a ako jediné skúmané zviera v histórii sa opýtal otázku – pri pohľade do zrkadla sa opýtal „Aká farba?“ a naučil sa, že je šedej farby).

Za druhé je to podobným zmyslovým vnímaním a komunikáciou ako človek – nevieme si napríklad zďaleka predstaviť, aký komplexný musí byť svet pachov pre psa s jeho výborným čuchom – je to jeho najdôležitejší zmysel. Vtáci sa naproti tomu rovnako ako ľudia spoliehajú hlavne na zrak a sluch. Väčšie druhy papagájov sú prekvapivo zručné v používaní nožičiek na pridŕžanie rôznych nástrojov, otváranie potravy a podobne. V kŕdľoch spolu komunikujú pokrikmi a zvukmi, podobne ako ľudia. Vedci dokonca zistili, že rovnaké druhy vtákov, ktoré žijú na rozdielnych miestach, majú takisto ako ľudia, rozdielne dialekty.

Za tretie je to ich fascinujúcim vzťahom k človeku. Je to vášnivá, romantická láska. Nechcem tvrdiť, že pes, alebo mačka vás milujú menej, pre psa je jeho pán hotovým božstvom, no pre papagája ste doslova manželom, či manželkou. A to neznamená len pozitívne veci – keďže vtáci mali k monogamii vždy bližšie, ako cicavce, nečakajte žiadny otvorený vzťah Papagáj si vás bude žiarlivo strážiť, ďobať a útočiť na svojich ľudských konkurentov, ak ho sklamete, či nebudete si ho všímať, fyzicky napadne aj vás. A v tom najhoršom prípade začne zo žiaľu ubližovať sebe…


Tento alexander si vytrhal perie na tele – bežný druh sebapoškodzovania u papagájov

No ale späť k môjmu diabolskému plánu stať sa crazy bird lady. Dlho som rozvažovala, aký druh papagája si vybrať. Nikdy som nechovala ani andulku, či korelu, preto som chcela začať nejakým nenáročnejším chovancom. Tu zasiahol môj drahý muž so svojim „andulku má každej“ a naviac som sa trochu bála, ako by na takého malého vtáčika zareagovala naša síce kľudná a zlatá, no predsa mačka, Anita. Moje aj Chozeho srdce uchvátili veľké druhy kakaduov – hlavne kvôli tomuto GIF-u, no potom, čo som si načítala, že tieto papagáje potrebujú hodiny maznania denne a keďže to nie sú žiadne vrabce, dokážu v prípade nespokojnosti zlomiť ruku, rýchlo som od toho nápadu upustila.

Fascinoval ma samozrejme žako, ktorý má povesť najukecanejšieho a najinteligentnejšieho papagája, zastrašila ma však jeho psychická labilita – opäť sa jedná o veľmi náročného a krehkého chovanca, ktorý má sklony k trhaniu peria a vyžaduje neustálu pozornosť. Navyše narozdiel od rodinnejšieho kakadua si vyberá len jednu obľúbenú osobu a tú údajne často behom rokov mení. Ostatných členov rodiny môže doslova nenávidieť.
Ďalšie druhy – alexandra malého (ktorého osobne považujem za najrozkošnejšieho papagája), mníška šedého a aratingu som vylúčila kvôli ich hlučnosti, predsa len bývame v paneláku. Netrvala som na tom, aby vedel vybraný papagáj hovoriť – táto istota ostatne neexistuje ani u takého žaka – no predsa som chcela, aby bola aspoň nejaká šanca a preto som zavrhla aj ináč veľmi obľúbené a priateľské pyrury.

Do oka mi napokon padol papagáj, o ktorom sa často písalo ako o „malom papagájovi s veľkou osobnosťou“. Bol to africký druh, papagáj senegalský, po slovensky niekedy aj papagáj dlhokrídly, Poicephalus senegalus.


Papoušek senegalský Serge

Je to stredný druh papagája, ktorý váži priemerne okolo 150 gramov, telo má zeleno žlté alebo zeleno oranžové (podľa poddruhu), šedú hlavu s veľkým (au) zobákom a výraznými žltými dúhovkami, ktoré sa niekomu nemusia páčiť, lebo vyzerajú ako plazie či dravčie (velociraptor, velociraptor!).

Aký je povahovo? Zatiaľčo austrálske druhy papagájov potrebujú viac letu a tak sa často chovajú vo voliérach a nie sú také kontaktné, africké a juhoamerické sa radi šplhajú a bývajú to zdatní akrobati. Papagáj senegalský je veľmi šikovný na učenie trikov, má predpoklad sa naučiť hovoriť (hoci nie tak dobre ako žako a pravdepodobne aj horšie ako alexander či mníšek) a k svojmu majiteľovi je veľmi loajálny. Bohužiaľ to rovnako ako u žaka znamená, že môže mať problémy s ostatnými členmi domácnosti – či už zvieratami alebo ľuďmi.
POZRI SA, MÔJ MILÝ, DOZADU, SEDÍ TAM PAPAGÁJ SENEGALSKÝ SERGE

Je to už skoro rok, čo som sedela v aute s Chozem a našim svokrom a na kolenách som si hrdo niesla prepravku s malým zelenooranžovým papagájom. Senegálca sme si kúpili (myslím, že za 4 000 Kč) od milého staršieho manželského páru, ktorý sa v Pozořicích venuje ich chovu. Už od začiatku som bola prekvapená kontaktnosťou mláďata – bez problémov mi vyliezol na prst, nechal sa pohladkať po hlavičke a krídelkách. Pripadal mi strašne malý a krehký a stále som sa bála, aby som mu nejako neublížila.
Schválne som si vybrala samčeka, pretože sa traduje, že tí tiahnu viac k ženám a chcela som ručne dokŕmené mláďa. To znamená, že takýto papagáj bude človeka príjmať ako svojho druha a bude už od začiatku skrotený. Odporcovia dokrmovania namietajú, že je to neprirodzené a v dospelosti z toho mávajú papagáje psychické následky, prípadne sú nadmerne dominantní – dôležité je však podotknúť, že narozdiel od psa či mačky za sebou papagáje nemajú prakticky žiadnu domestikáciu – to znamená, že chováte divoké zviera. A preto som sa rozhodla, že bude lepšie zvoliť tvora, ktorý už má nejaký vzťah k človeku.

Malého sme nazvali v rámci mojej tradície pomenúvania zvierat po hudobníkoch (králik Bruno, mačka Anita) Serge,
podľa skvelého francúzskeho hudobníka Sergea Gainsbourga.


Papoušek senegalský Serge – 3 měsíce

Ako mláďatko bol asi taký, ako sa dá od mláďatka čakať – milý, nekonfliktný, nešikovný, hlúpučký, neporiadny. Potom sa však začala „veľká osobnosť“ drať napovrch „malého papagája“! Zistila som, že moje obavy, že mu mačka Anita nejako ublíži, boli absolútne neopodstatnené, naopak Anita zistila, že nie je dobrý nápad chodiť do obyvačky, keď je malý raptor na slobode. Niekoľko výstražných škrekov a la pterodaktyl a uhryznutí do chvosta ju o tom definitívne presvedčilo.
Našťastie s ľuďmi sa až na niekoľko drobných incidentov senegalská divoká a žiarlivá povaha zatiaľ neprejavuje (zatiaľ…pretože dospelosť v 2-3 rokoch môže všetko zmeniť). Ja som Sergova vyvolená družka, čo znamená, že okamžite, ako prídem domov, ho musím vypustiť z klietky a vo väčšine prípadov mi potom niekoľko hodín sedí na pleci a pozoruje všetko, čo robím.
Na učenie trikov je naozaj šikovný, stačilo mu niekoľko minút, aby pochopil, ako zamávať nožičkou na povel „Ahoj“:



Nutno povedať, že narozdiel od psa máločo spraví len tak, pre moju radosť. Musím ho podplácať slnečnicou
Zhruba v siedmych mesiacoch začal napodobňovať prvé zvuky. Najprv pískanie, potom svoje meno. Dnes, v roku a jednom mesiaci, vie povedať 6 slov: Serge, poď, ahoj, čau, kupi-kupi (keď sa chce kúpať), čo môj, plus pískanie, zvuk SMS, odobrania USB z počítača, zips na mojich čizmách, zvonček na dverách (čím sa mu podarilo niekoľkokrát nás slušne vytrolliť) a démonický smiech. Veľmi rád sa smeje s nami, keď pozeráme komédie a sedíme s Chozem na gauči – akonáhle sa začneme chechtať, pridá sa k nám.



Cez deň býva väčšinou pustený vždy, keď sme doma s výnimkou času, kedy v kuchyni varím, pretože nechcem, aby pri svojej zvedavosti padol do hrnca (a takisto sú pre vtáky jedovaté teflónové výpary). Obvykle trávi čas na mojom alebo Chozeho pleci, prípadne sa hrá na krúžkoch, ktoré sme mu zavesili na okno, alebo sedí na svojom „kakacom stojane“ (keďže vtáci majú dosť rýchly metabolizmus a nerobia si úplne starosti s vylučovaním, trénujem ho na kakanie na povel). Párkrát za mesiac dostane novú hračku s ktorou sa môže zabávať v klietke, alebo mimo nej.

Senegálci nemajú povesť najkontaktnejších papagájov (to skôr kakaduovia, aratingy či pyrury) ale Serge je veľký maznák, nechá sa hladiť všade, prevrátiť na chrbát a škrabkať po bruchu. Miluje preberanie peria na hlavičke, pritom často pradie ako mačka.



Počítam, že väčšina chovateľov papagájov musí mať znížený prah bolesti – kým som prišla na to, ako Sergovi zbrúsiť pazúriky, iste nejden môj kamarát dospel pri pohľade na moje doškrabané, zjazvené ruky k názoru, že mám vážny problém s drogami. Škrabance sú však nič oproti senegálskemu ďobaniu – na takého malého vtáka má veľmi silný skus a popravde sa ani nedivím Chozemu, že ho raz v afekte obháňal s pecňom chleba potom, čo ho ďobol znenazdajky do krku. Ako domáceho miláčika pre deti by som senegálca fakt neodporúčala, to skôr mierumilovnejšie andulky, či korely, ktorých predkami nebol orol, čo vytrhával pečeň Prométeovi.

Napriek tomu musím povedať, že sa jedná o fascinujúce zviera, ktoré je radosť pozorovať. Rozhodne nie je pre každého, osobne si myslím, že taká mačka je z hľadiska náročnosti a navrátenej radosti číslo jedna, ale pokiaľ niekto podobne ako ja túži zažiť si doma druhohory, snáď neexistuje lepší spoločník než papagáj.
Schválne píšem spoločník, nie domáce zviera. Verím, že tí, čo zažili jedinečné puto medzi človekom a týmto krásnym tvorom, chápu prečo…

Autor:
Adela Blažek Hrivnáková
https://blazitko.wordpress.com/2016/12/16/papousek-senegalsky-jako-mazlik-jak-jsme-chovali-neuzitecne-zvire/

Škubání papoušků 2

přidáno: 29. 12. 2016 13:28, autor: Jindřich Prokop   [ aktualizováno 29. 12. 2016 13:28 ]

Zkušenosti se škubáním papoušků

Jistě se každý z nás již setkal, i když velice nerad, s oškubáváním papoušků, a to bez jakýchkoliv pro nás známých příčin. Myslíme si, že dáváme našim ptákům vše, co jsme schopni vymyslet, ale stejně se najde jedinec (i v páru), který si oškubává třeba jen část brček. Mně se to za celý život, co chovám ptáky, mockrát nestalo, ale i v dnešní době, kdy si myslíme, že mají naši opeřenci vše, co potřebují, se můžeme s tímto problémem setkat. Zkoušel jsem všechny staré i nové zaručené přípravky a recepty, možností je několik. Vypozoroval jsem u papouška, který se začal škubat, čím to může být a moje domněnka se potvrdila.

Zamezení stresu Měl jsem chovný pár papoušků senegalských, kteří odchovávali mladé bez problému asi tři roky. Najednou, ze dne na den, jsem si všiml, že je samec trochu oškubaný, a to na břiše a velice málo na zádech. Pár jsem stále pozoroval, skladba pro ně připravované potravy se nezměnila, a tak jsem neviděl důvod tohoto počínání.

Asi po měsíčním dosti častém a dlouhém pozorování jsem si všiml, jak samička na samce někdy útočí a on před ní utíkal nebo zalezl do budky. Toto počínání bylo stále stejné, samec se samice viditelně bál a myslím si, že jeho stres byl tak velký, že začal s pomalým oškubáváním, jen když samici uviděl. Tak jsem se rozhodl oba papoušky od sebe oddělit, byli tak daleko od sebe, že se ani neslyšeli. Sameček přestal se škubáním a brzy měl peří v naprostém pořádku. Tady chci upozornit, že většinou každý chovatel chce ihned nasadit nějaké léky, ale tím papouškovi nepomůžete a možná naopak uškodíte. Je velice nutné dobře pozorovat naše miláčky, když se náhle něco podobného začne dít. Pokud se nezmění prostředí, kde papoušci odchovávají delší dobu mladé, nebo náhle nezměníme potravu, není důvod, proč by si jinak zdraví jedinci peří škubali. Ještě musím říci, že když jsem dal zpět samce k samici, za dva dny byl oškubaný. Sice málo, ale byl. Dal jsem tedy samečka k jiné chovné samici a vše bylo a je v pořádku. Nebylo ani nutné podávat žádný přípravek.

Granule Uvedu další příklad stejného oškubávání, ke kterému došlo zcela najednou. V tomto případě jsem však začal podávat papouškům granule, byl to zase samec, který se oškubával a také jen povrch pírek, ne až na kůži. Věděl jsem, že se to někdy stává, když papoušci nejsou na granule naučení, asi je to novými složkami, které granule obsahují. Když jsem však začal podávat granule Harrison´s Bird Food, které jsou vyráběny ze surovin pocházejících z ekologického zemědělství, chemicky neošetřovaných ani nepřibarvovaných, tak uvedený nešvar přestal. Jsou to opravdu kvalitní granule a berou je všichni papoušci, i ti, kteří granule nikdy nechtěli brát. Zaručují opravdu vyváženou potravu, takže nemusíme podávat žádné jiné přípravky. Pokud jsou na některé druhy moc velké, není problém je trochu rozdrtit v hmoždíři nebo pomlet. Granule jsem mlel na mlýnku na maso nebo na elektrickém mlýnku na sekání zeleniny. Někdy je míchám s granulemi ZuPrem, které by neměly být podle výrobců taky barvené, ale mají barevné granulky, takže je dost problematické tomu věřit. I když dnes jsou barviva přírodní, z různých rostlin apod.

Aloe vera, Greposept ... Uvedl jsem dvě možnosti škubání peří, samozřejmě ty méně problematické, které neměly nic společného se zdravotním stavem papoušků. Další byl případ, kdy se sameček (také senegalec) oškubával delší dobu a já jsem nemohl přijít na příčinu. Tak jsem si objednal Aloe vera s brusinkou, 96 % výtažek bez chemického ošetření. Na jaře jsem začal uvedený přípravek podávat preventivně všem papouškům, a to jedem mililitr na jeden pár (o velikosti senegalce) na dětský piškot rozdělený na čtyři díly. Takto to dělám denně tři týdny a potom jeden týden podávám Greposept, taky jeden ml na jeden pár papoušků. (Greposept je velice účinný přípravek, který obsahuje antiseptické, antibakteriální, dezinfekční a fungicidní látky. Jeho základem je výtažek z grapefruitových jadérek, který je nejsilnějším doposud objeveným přírodním antiseptikem a má prokazatelně široké spektrum účinnosti.) Po týdnu zase začnu podávat Aloe vera. Pokud je papoušek nemocný nebo má problém s opeřením, jako měl můj samec senegalce, podávám 4 ml Aloe vera denně (opět na jeden pár) na piškot rozdělený na šest kousků a k tomu dávám 2 ml Greposeptu. Tak to dělám bez přestávky, než se dá papoušek dohromady a je úplně v pořádku. Oškubaný samec senegalce byl v pořádku asi za měsíc a půl. Myslím si, že příznivé účinky Aloe vera se projevují až při dlouhodobějším podávání. Je asi nutné podávat souběžně také Greposept. Já jsem ještě podával Sangrim AV, který vše urychluje a je to také velice dobrý přípravek. (Sangrim AV příznivě ovlivňuje opeření a kvalitu peří, snižuje projevy únavy a stresu.) Nic jiného není nutné podávat, za sebe musím říci, že antibiotika papouška jenom dodělají. Proto je dobré se antibiotikům vyhnout a podávat jenom přírodní preparáty. Já používám na podporu jater výtažek z ostropestřce mariánského, který lze zakoupit v každé zdravé výživě. (Ostropestřec chrání játra před toxickými látkami včetně léků a chemických škodlivin.) Tak můžeme zamezit zatížení jater. Doporučuji přestat podávat ořechy a všechna olejnatá zrna, až do uzdravení papouška. To je také důvod, proč se mně velice osvědčily granule Harrison´s Bird Food - ptáci mají plnohodnotnou výživu a není potřeba podávat jakékoliv doplňky, které by mohly v danou chvíli uškodit. Ještě přidávám třikrát až čtyřikrát týdně pupalkový olej, který podávám na nakrájeném jablku. Myslím, že tento olej plně pokryje potřebu olejnaté složky v krmivu.
Tak to jsou moje zkušenosti se škubajícími se papoušky a s jejich úspěšnou léčbou. Vždy je nutné vědět, čím se papoušci živí v přírodě, a potom se snažit jim takovou potravu zajistit. Myslím, že to je hlavním důvodem zdravotních problémů u všech druhů ptáků. Přeji všem chovatelům, aby museli co nejméně řešit podobné potíže, aby jejich chov byl zdravý a měli radost z odchovaných kvalitních mláďat.

Více zde: http://e-andulka.webnode.cz/produkty/nemoci-a-jejich-prevence/vytrhavani-peri/skubani-papousku-2/

Škubání papoušků 1

přidáno: 29. 12. 2016 13:24, autor: Jindřich Prokop   [ aktualizováno 29. 12. 2016 13:24 ]

K sepsání tohoto článku mě vedla vlastní zkušenost s papouškem, který byl oškubaný. Pohled na zoufalou kouličku s prachovým peřím bez krásného šatu ve mně nevyvolával odpudivý dojem, ale nutnost mu pomoci. Byla to pro mne výzva, kterou jsem nemohl odmítnout a která mě tlačila kupředu.

Odhodlání, příčiny

Jednalo se o inteligentní druh papouška rodu ara, konkrétně ara marakana (Primolius maracana), jehož stav mi byl předem znám a já jsem chtěl a cítil povinnost mu pomoci.

Vždy s odhodláním změnit stav kupovaného papouška, který je oškubaný, je potřeba ještě od původního chovatele zjistit pravděpodobnou příčinu takového chování. Příčinami může být stres, ztráta partnera, nevhodné podmínky, parazité, nuda, nedostatečná pozornost pečovatele a s tím spojené trucování.

V mém případě se jednalo o samečka, který byl před vylétnutím z budky dokrmen, chován o samotě, kdy si získal částečné pouto k ošetřovateli a následně byl přidán k dominantnímu jedinci do jiného místa pobytu, což vedlo k jeho trucu a oškubání se. Příčina tak pro mě byla známá, šlo o pravděpodobný stres z přesunu k dominantnímu papouškovi, změnu prostředí, trucování a následné sebepoškození v podobě škubání peří.

Když jsem si papouška v jeho stáří 1,5 roku vezl v přepravním boxu domů, všiml jsem si, že je ochoten brát si z ruky piškot namočený ve vodě. Při tomto krmení se choval jako mládě, které žadoní. Odhalil jsem tak další příčinu možného škubání a tou byl pravděpodobně nevhodný odstav a fixace na chovatele či snad nesprávné dokrmování. Vzhledem k faktu, že papoušek pocházel od velmi dobrého a solidního chovatele, mohla být příčina v něčem jiném či od všeho trochu.

Každé škubání tedy nemusí mít pouze jeden důvod, může se jednat o souhru více činitelů najednou a toto je nutné dostatečně promyslet, než se nastartuje procedura vedoucí k očekávanému cíli. Snažil jsem se přistupovat ke škubání mého samečka marakany s rozumem a rozvahou, přesto jsem nevěděl, zda bude mé snažení metodou pokus omyl, což se často stává.

Znalost podmínek dosavadního chovu mi byla velkým pozitivem a výhodou oproti mnohým "odhodlaným zachráncům", kteří minulost papouška neznají.

Papoušek potřeboval vnitřní klid a vyrovnanost, podporu růstu peří, zábavu a intenzivní péči.

Vzhledem k tomu, že se jednalo o bázlivější typ ptačí osobnosti, bylo potřeba získat si papouškovu důvěru a podnítit ho k úctě k sobě samému. Papouščí inteligenci lze spojovat s mnohými druhy a možná platí pravidlo, že čím větší je papoušek, tím více inteligentní může být. Vlastní nadání jednotlivce je však záležitostí velmi individuální.

První kroky

První moje kroky vedoucí k nastartování ozdravné procedury po zjištění možných příčin vedly k vlastnímu započetí změny stavu.

Uvědomil jsem si, že pro růst peří je potřeba vitamin H, takzvaný biotin. Protože jsem oškubaného papouška očekával, byl jsem řádně připraven a tento preparát v podobě čistého biotinu jsem již měl zakoupený. Začal jsem podávat jednu tabletu denně rozmačkanou na prášek, který jsem vždy promíchal s piškotem namočeným ve vodě či mléce. Vzhledem k tomu, že piškoty bývají oblíbené u mnoha papoušků, měl jsem s tímto podáváním dobrou zkušenost.

Dalším krokem bylo podávání dostatečného množství vitaminů a minerálů, gritů, vápníku a dalších látek, které jsem shledal potřebnými pro celkové vylepšení kondice. Do krmné dávky, která obsahovala jako základ suché zrniny a ořechy od jedné renomované firmy, jež nabízí čisté a nezávadné produkty, dostával papoušek také máčené zrniny a luštěniny. Závidím svému papouškovi, protože ochutnal snad veškeré dostupné exotické ovoce, které si člověk sám ani nekoupí. Pestrá složka ovoce a zeleniny je důležitá pro svůj obsah mnohých důležitých látek a vitaminů. Přidával jsem také sušené pivovarské kvasnice, které se dají také koupit a mají příznivý vliv na celkové zdraví papoušků a jiných zvířat.

Abych zamezil opětovnému vyškubávání peří, pokusil jsem se marně o nasazení pěnového límce (vystřižený kroužek z dětské pěnové skládačky). Vzhledem k reakci na límec jsem ho urychleně sundal a bylo mi jasné, že tudy cesta nevede. Stresový stav citlivého papouška znamenal, že nebylo možné toto - jinak mnohdy fungující - opatření aplikovat.

Samečkovi jsem sehnal samičku, která měla menší handicap v podobě svěšeného křídla bez možnosti a schopnosti létat. Jednalo se o poškození způsobené v době mláděte v budce a tento neměnný stav nevedl k traumatu a pokřivení osobnosti.

První kontakt proběhl, jak jsem očekával, bázlivost ze strany samečka a zvídavost "mladé slečny", která byla spíše dítětem, protože byla stará zhruba pět měsíců. Díky této samičce jsem se mohl pokusit motivovat samečka k zábavě a snažit se jeho pošramocenou osobnost napravit. Vzhledem k tomu, že zvídavost samičky byla velmi silná, snažil se jí bázlivý, přestože starší sameček vyhýbat a stále před ní prchal. Trvalo to několik dnů, než došlo ke vzájemnému respektu.

Přísun kvalitní výživy a dalších podpůrných látek, dokonce i kombuchy (tzv. čajové houby) a dalších složek přírodního charakteru, spolu s přítomností dětinské samičky stejného druhu vedly k první jiskřičce naděje, a tedy k prvním znatelně rostoucím pírkům na hrudníku.

Spokojený pár

Následně přišla obava z vytrhávání, bylo však nutné se na toto připravit, a tak byla voliéra vybavena mnohými zábavnými předměty. Pro papoušky je přirozené vše okousávat a destruktivně demolovat, ničit a klovat do všeho, trhat na třísky. Velké množství větví s pupeny a listy ovocných stromů bylo tedy ideální zábavou obou papoušků. Prostor voliéry se zvětšil na úkor místnosti, kde docházelo denně k pohybu lidí - zvýšenému kontaktu, a papoušek tak byl v neustálé pohotovosti, na škubání mu nezbyl čas a opeření se vylepšovalo. Po měsíci a půl se vzájemný respekt mezi oběma ary postupně vyvinul v citlivý vztah a vzniklo silné pouto.

Sameček se rázem změnil a začal být zvídavý, chtěl se předhánět se svou partnerkou a začal se přetvářet ve vyrovnaného a spokojeného papouška, který už dávno nemyslel na škubání se a sebepoškozování. Začal mít smysl života a to byla jeho partnerka. Stále byla denně podávána jedna až dvě tablety biotinu, což mělo přispět k nabuzení organismu k tvorbě opeření, a také se tak stalo.

Během několika měsíců se opeření dostalo do fáze, že by si člověk nepomyslel, že toto mohlo být kdysi psychicky nevyrovnané stvoření. Tento výsledek mi byl patřičnou odměnou za mou vynaloženou snahu. Měsíce plynuly a dnes je z papouška krásný pan "Ara" se všemi charakteristikami hrdého papouška, který je spokojený a vypadá velmi dobře.

Ještě dodám, že velmi příznivý vliv na opeření a jeho kondici má denní koupel, stálá teplota a dostatek slunečních paprsků.

Aby také mnozí další chovatelé a milovníci ptactva a papoušků měli možnost snažit se a zvítězit, vrátím se ještě k příčinám škubání.

Stres

Osobnost papoušků je a má být v jistém smyslu taková, jakou osobnost mají shora zhlížející na vše, co je pod nimi. Osobnost větších papoušků, například rodu ara, je způsobena částečně životem v jejich domovině. Zde papoušci obývají převážně nejvyšší místa, a tak netrpí jejich vlastní ego, majestátní význam, hrdost a silná osobnost, kterou na nás chovatele a obdivovatele zvířat působí.

V papoušcích je tak pravděpodobně zakódováno, že jsou osobnostmi, které vyžadují respekt a úctu. Ve chvíli, kdy člověk nerespektuje toto vnitřní nastavení, může toto vyvolat v papouškovi stresující situaci. Vlastní teritorium je pro papouška chápáno jako jakési "tady je Krakonošovo" a papoušek je na své teritorium velmi navázán. Ve chvíli, kdy do tohoto obydlí má vstoupit "nepřítel", byť třeba opačného pohlaví, je nutné papouška na něco takto zcela nového připravit. Narušení teritoria může vést k sebepoškozování. Stres mohou dále vyvolat hluky či také dění kolem papouškova teritoria, což často souvisí s vlastním psychickým stavem konkrétného jedince.

Stres může na papouška působit zcela odlišně, než jej vnímáme my lidé, proto je v zájmu každého chovatele vytvořit podmínky klidné a bez činitelů vedoucích ke stresovým stavům.

Ztráta partnera

Je známo, že mnohé druhy papoušků tvoří páry na celý život, kdy pouto je tak intenzivní, že by si mnozí lidé měli z papoušků brát příklad. Zvláště silné pouto u párů, kde je dobrá harmonie, může ztrátou partnera utrpět takovou ránu, že papoušek nemá dále motivaci k životu a uzavře se do sebe, začne si ubližovat, stává se zoufalým, škube se, chřadne.

Mnohdy není možné ztrátě partnera předejít, pokud protějšek uhyne. Často se však stává, že chovatelé páry trhají a vystavují tak jednoho či oba papoušky velkému stresu a smutku, který vystřídá spokojený a harmonický život v páru, natolik typický pro inteligentnější papoušky. Rána, která je zasazena do nitra papouška, často vede k nenapravitelným škodám způsobeným na jinak silných osobnostech.

Nevhodné podmínky

Jak jsem se již zmínil o osobnosti papouška a stresu s tím spojeném, mají významný vliv na škubání se a sebepoškozování také nevhodné podmínky.

Větší papoušci by měli mít voliéru na takovém místě, aby v ní měli možnost rozhledu, který je pro ně důležitý. Voliéra zastrčená na místě, kde by se ani nám nelíbilo, může mít špatný vliv na pohodu papouška. Umístění papouščího obydlí má tedy vliv na celkový stav a často platí, že to může mít negativní vliv až z dlouhodobějšího hlediska.

Nevhodné je držet papouška v šeru či na místě, kam nemůže denní světlo a alespoň část slunečních paprsků. Nadarmo se neříká: "Kam nemůže slunce, tam chodí lékař." Dobré světelné podmínky jsou předpokladem dobrého naladění, v opačném případě může docházet ke zhoršení kondice a dále ke škubání.

Chlad, střídání teplot či vysoké teploty mají co do činění s termoregulací ptačího organismu a tyto vlivy mohou být také dalším spouštěčem neřestí. Příliš suché prostředí může u papouška vyvolat svědění kůže, to je doprovázeno častým probíráním peří a to je jen malý krůček k jeho vytrhávání.

Nevhodná hygiena chovu a s tím spojení parazité jsou poslední "třešničkou na dortu" a snaha zbavit se jich stojí papouška spoustu nervů, problémů a změnu z klidového stavu až k chronické nervozitě. Podmínky určuje chovatel, který je plně zodpovědný za svého svěřence. Je velkou nezodpovědností pořizovat si papouška do nevhodných podmínek, kde je živý tvor nucen přežívat, a ne v pohodě žít.

O malých klecích, neznalosti druhu a péče o něj, o dalších nešvarech a zvyklostech lidí není asi nutno dlouze psát. Každý se musí rozhodnout, zda dokáže vytvořit podmínky a zavázat se tak k dobré péči po mnoho let či desetiletí, nebo se spokojí s občasnou návštěvou u někoho, kdo tyto podmínky vytváří dobře, ku prospěchu papouška.

Minimální pozornost, nuda, trucování

Tyto příčiny často vedoucí ke škubání vycházejí v podstatě ze svého názvu. Pokud je papoušek fixovaný na člověka jako svého druha, nese těžko odloučení či trvalou ztrátu člověka tolik oblíbeného, jako by šlo o ztrátu partnera vlastního druhu se všemi dopady.

Častým problémem bývají pobyty na dovolené, kdy papoušek putuje s klecí k babičce, která chodí po návštěvách, a papoušek tak je v cizím prostředí a zcela sám. Nedostatek pozornosti a další vlivy mohou vést k oškubání z trucu. Ve finále není problém v babičce, ale ve změně prostředí a nedostatečné pozornosti spojené s odloučením papouškova partnera v podobě ošetřovatele, na kterého byl doposud zvyklý.

Nuda může nastat u papouška také poté, co vyprchá prvotní nadšení majitele nad krásným a novým papouškem. Ten, kdo bere zvíře jako rozptýlení či módní doplněk, by vůbec nad jeho pořízením přemýšlet neměl. Kromě denního kontaktu člověka s papouškem je vhodné pro chvíle, kdy není možné se zvířeti věnovat naplno, mu dát k dispozici nějaké předměty ke kousání, na hraní a k zábavě. Mnohé takové předměty je možné vyrobit si doma s použitím přírodních materiálů (kůra, dřevo, lana z kokosových vláken apod.). I zdánlivé maličkosti mají významný vliv na vnitřní svět papouška a jeho pohodu.

Závěrem

Škubání papouška může být způsobeno mnoha příčinami a jejich odhalení je často možné vyřešit pouze metodou pokus omyl. Aby pokusy byly pozitivní a efektivní, je třeba vyvarovat se omylů ...

V boji se škubáním je velmi důležité nahlédnout do charakteru a osobnosti oškubaného papouška a nepodceňovat jeho stav a s ním spojené pocity. I my lidé máme mezi sebou různě vnímavé osobnosti, které různě reagují na stresové situace, které buď dokážou, nebo nezvládnou řešit.

Ve snaze pomoci papouškům, kteří se z různých důvodů škubou, je nutné pochopit jejich situaci a pomoci jim ke zlepšení. Kdo se nevzdá a dosáhne vytouženého úspěchu v podobě krásného opeření svého oblíbeného papouška, ten bude náležitě odměněn vnitřním štěstím a radostí z úspěchu nejen ptačího, ale především svého osobního.

Více zde: http://e-andulka.webnode.cz/produkty/nemoci-a-jejich-prevence/vytrhavani-peri/skubani-papousku-1/

Autor : ing. Zbyněk Pokorný

přidáno: 23. 1. 2016 7:28, autor: Jindřich Prokop   [ aktualizováno 23. 1. 2016 7:36 ]

Úvod » » Papoušci Afriky » Papoušek senegalský


Papoušek senegalský

Poicephalus senegalus
Výskyt: Senegal, Guinea, Mali, Pobřeží slonoviny, Gambie, Nigerie, Kamerun
Velikost: 23cm
Hmotnost: 140g
Kroužek: 7,0-7,5 mm
Počet vajec: 2-4, vzácně 5
Inkubační doba: 28 dní
Potrava: směs semen pro střední i velké papoušky, spoustu ovoce a zeleniny
Cena: 3000-4000 Kč, ručně dokrmený více


velikost písma: A A A Autor: Ing. Zbyněk Pokorný



Papoušek senegalský je nejčastěji chovaný druh svého rodu. Mezi chovateli jeho obliba neustále stoupá. Zapříčiněno je to poměrně pestrým zbarvením, cenovou dostupností, ale hlavně chováním, ve kterém se papoušek senegalský podobá velkým papouškům. Z tohoto důvodu jsem si je pořídil i já.

Chovatel, od kterého je mám, vlastní 2 chovné páry a sestavil mi ze 7 měsíčních ptáků nepříbuzný pár. Samička je ručně dokrmená. Doma jsem oba papoušky senegalské umístil nejprve na 2 týdny do sklepní klece 1x1m. Teplota v místnosti byla kolem 18 °C. Od začátku se ptáci nejevili poplašeně ale uvykání na nové prostředí samozřejmě nějaký čas potrvá. První den předložené krmivo zcela odmítali. Miska byla proto další den upevněna na pletivo do výšky bidel. To už se na zemi objevily první vyloupané slupky od slunečnice, která tak byla, podle mého očekávání, jejich prvním přijatým krmivem. Ještě tentýž den si oba pochutnávali na rozkrojeném jablku. Ručně dokrmené samici jsem se první dny nijak zvláště nevěnoval. Byla zvyklá na svého pána a neznámá osoba by ji mohla stresovat.

Venku se mi uvolnila jedna 3m dlouhá voliéra, kam jsem, přesto, že papouškům senegalským postačí rozměrově i menší klec, pár po 2 týdnech ve sklepě umístil. V této voliéře byly hustě rozmístěny čerstvé větvičky, které tito papoušci neúnavně oštipují. Jejich devastační schopnosti jsou opravdu na vysoké úrovni, proto klec nesmí být za žádnou cenu ze dřeva. Při každodenním ranním krmení samice vždy přilétla až ke dvířkům a nechala se poškrábat, lezla na ruku, rameno i hlavu. Každý den jsem jí nějaký čas věnoval. Dle mého názoru se oběma tato klec velice zalíbila a i prostorově nenároční senegalci se umí krásně prolétávat. K odpolednímu odpočinku volí převážně nejvýše umístěné bidlo.

Z krmiva přijímá papoušek senegalský téměř vše, co jim nabídnu. Krmím 2x denně. Ráno dostanou suchou nebo klíčenou směs zrnin. V odpoledních hodinách potom širokou nabídku ovoce a zeleniny. V tomto směru nejsou tito papoušci vůbec vybíraví a dokáží zkonzumovat, vzhledem k jejich menší postavě, poměrně velké množství ovoce. Čistá voda, písek, či vápenný grit na trávení je samozřejmostí.

Svoji vysokou inteligenci papoušci senegalští naplno ukázali asi po 2 týdnech pobytu ve venkovní voliéře, kdy začali napodobovat zpěv korelího samečka, pískání rosel a křik aratingy. Naštěstí ne v tak hlasitém provedení. Ač jsem nikdy netoužil vlastnit mluvicího papouška, tak tato výzva nešla odmítnout. Na mobilní telefon jsem nejprve nahrál asi dvouvteřinové pískání. To jsem pouštěl vždy při ranním a odpoledním krmení. Dohromady asi 10 minut denně a samička jej, k mému údivu, dokázala napodobit za pouhých 5 dnů. Sameček se ho přiučil od ní, o několik dnů později. Následovalo slovo ahoj, opět z mobilního telefonu. To dokázala samička opakovat několikrát za sebou již po týdenním učení. Vždy bylo pár pokusů nevydařených a pouze jedno zřetelně vyslovené ahoj. Za pár dnů se v tomto směru však zdokonalila a nahrávku jsem přestal pouštět. Sameček se toto slovo naučil od ní asi až po dalších 2 týdnech. K učení dalších slovíček jsem zatím nepřistoupil.

Navzájem se papoušci senegalští, prozatím, poměrně ignorují. Párkrát jsem je zahlédl navzájem si probírat peří, či samečkovu snahu o krmení. Občas po sobě seknou zobákem ale vzhledem k nízkému věku to nevidím jako problém. Však i harmonizující pár se může pustit do menší šarvátky. Do venkovní 3m voliéry jsem je dal spíše jen na vylétání, dokud jsou ptáci mladí. Až pohlavně dospějí, budku jim umístím do vnitřní klece 1,2x1,2m.

Taxonomie

přidáno: 23. 1. 2016 7:16, autor: Jindřich Prokop   [ aktualizováno 23. 1. 2016 7:21 ]




Papoušek senegalský

Říše: Animalia - živočichové
Kmen: Chordata - strunatci
Třída: Aves - ptáci
Podtřída: Ornithurae - praví ptáci
Infratřída: Neornithes - létaví prvoptáci
Nadřád: Neognathae - letci
Řád: Psittaciformes - papoušci
Čeleď: Psittacidae - papouškovití
Podčeleď: Psittacinae - papoušci
Rod: Poicephalus - papoušek


Kde žije?
Papoušek senegalský

Afrika
Teplotní pásy:
Tropický: podnebí tropické suché, vlkhé, střídavě vlhké
Mírný: podnebí subtropické

Nadmořská výška: 750 m, u pobřeží nížiny
Povrch: rovinatý, východní část hornatá

Teplota:
Léto: 15 - 40 °C
Zima: 0 - 20 °C

Roční úhrn srážek:
Jihozápad: až 3000 mm
Východ: pouze 100 mm

Střídání dešťů a sucha na jihu kontinentu:
Období sucha: duben - říjen
Období dešťů: listopad - březen


Papoušek senegalský

přidáno: 23. 1. 2016 7:08, autor: Jindřich Prokop   [ aktualizováno 23. 1. 2016 7:09 ]


...názvy ve světě...


Latinsky: Poicephalus senegalus, Anglicky: Senegal Parrot, Německy: Mohrenkopf, Dánsky: Senegalpapegøje,Španělsky: Lorito Senegalés, Finsky: senegalinkaija, Francouzsky: Perroquet youyou, Italsky: Pappagallo del Senegal,Japonsky: nezumigashirahanenagainko, Japonsky 2: ネズミガシラハネナガインコ, Holandsky: Bonte Boertje, Norsky:Senegalpapegøye, Polsky: afrykanka ognistobrzucha, Rusky: Сенегальский длиннокрылый попугай, Slovensky:papagáj dlhokrídly, Švédsky: Senegalpapegoja, Čínsky: 塞内加尔鹦鹉

Hledáte pomoc pro svého mazlíka ? Seznam veterinářů zde.

přidáno: 21. 1. 2016 9:08, autor: Jindřich Prokop   [ aktualizováno 23. 1. 2016 2:33 ]





Ne každý veterinář a ne každá veterinární ordinace jsou schopny poskytnout kvalitní péči papouškům a dalším exotickým ptákům, proto se web Ararauna.cz rozhodl vytvořit databázi veterinářů specializovaných na ptáky. Postupně ji doplňujeme a uvítáme i vaši pomoc. Pokud zde chybí veterina, o které spolehlivě víte, že by zde měla být, napište nám na adresuadmin@ararauna.cz. Děkujeme.

Adresář vzniká ve spolupráci s webem www.poicephalus.eu.









Jihočeský kraj
České Budějovice – Veterinární nemocnice CB-vet
České Budějovice – Veterinární ošetřovna Větrná
Český Krumlov – Veterinární ordinace pro psy, kočky a exoty
Čkyně – Homeopatická veterinární praxe
Dobrá Voda u Českých Budějovic – Veterinární ošetřovna
Hluboká nad Vltavou – Veterinární ošetřovna
Kájov – Veterinární ordinace
Písek – Klinika Arvet
Písek – Veterinární klinika Písek
Písek – Veterinární lékař Josef Soumar
Strakonice – Veterinární ordinace Kasandra
Trhové Sviny – Veterinární lékař Pavel Doubek
Vodňany – Veterinární lékař Zbyněk Diviš
Jihomoravský kraj
Brno – Veterinární klinika Fialovi
Brno – Veterinární klinika Avetum
Brno – Veterinární ordinace Exovet
Brno – VFU – Klinika chorob ptáků, plazů a drobných savců
Hodonín – veterinární lékař Roman Burský
Karlovarský kraj
Karlovy Vary – Veterinární klinika KVvet
Karlovy Vary – Veterinární klinika pro malá zvířata a terarijní zvířata
Karlovy Vary – veterinární ordinace MVDr. Martin Sobota
Vintířov – Veterinární ordinace MVDr. Gabriela Novotná
kraj Vysočina
Hamry nad Sázavou – Veterinární ordinace
Jihlava – Veterinární ordinace Královský vršek
Jihlava – Veterinární ordinace MVDr. Libor Okřina
Polnička – Veterinární ordinace Polnička
Stropešín – MVDr. Vít Kučerňák
Žďár nad Sázavou – Veterinární klinika MVDr. Petr Johanides
Královéhradecký kraj
Červený Kostelec – Veterinární ambulance Červený Kostelec
Dobruška – Veterinární ordinace Dobruška
Dvůr Králové nad Labem – Veterinární ambulance Dvůr Králové nad Labem
Hradec Králové – Vet-klinika s.r.o.
Hradec Králové – Veterinární klinika HKvet pro malá zvířata
Hradec Králové – Veterinární klinika MVDr. Vilma Hypská
Náchod – Veterinární klinika Náchod
Liberecký kraj
Jablonec nad Nisou – Veterinární klinika pro malá zvířata
Liberec – Veterinární ambulance Horská
Liberec – Veterinární klinika Nisa
Tanvald – Veterinární ambulance Tanvald
Moravskoslezský kraj
Branka u Opavy – Veterinární klinika Branka u Opavy
Opava – Veterina za knihovnou
Opava – Veterinární klinika Opava – Kateřinky
Ostrava – Veterinární klinika pro malá a exotická zvířata
Ostrava – Veterinární ordinace MVDr. Milan Dvořák
Ostrava – Vetpark Ostrava
Šenov – Veterinární ordinace Šenov
Třinec – Veterinární ordinace 4 Tlapky
Olomoucký kraj
Přerov – Veterinární klinika
Prostějov – Veterinární ordinace u Kubusu
Zábřeh – Veterinární klinika U svaté Barbory
Pardubický kraj
Česká Třebová – Veterinární lékař MVDr. Jiří Karlík
Česká Třebová – Veterinární lékařka MVDr. Hana Varačková
Česká Třebová – Veterinární ošetřovna MVDr. Jiří Karlík (pobočka)
Holice – Veterinární klinika ŠtrosVet
Pardubice – Veterinární klinika Trnová
Plzeňský kraj
Starý Plzenec – Veterinární ordinace StarVet
Třemošná – Veterinární ordinace pro psy, kočky, malá zvířata, exoty a plazy
Praha
Praha – Veterinární výjezdová služba
Praha 10 – Veterinární ordinace pro exotické ptactvo a dravce
Praha 10 – Veterinární ošetřovna MVDr. Jindřiška Štiková
Praha 10 – Veterinární ošetřovna Rybalkova
Praha 13 – Veterinární klinika Na Hůrce
Praha 2 – Veterinární klinika Galeé
Praha 2 – Veterinární klinika Na Hrádku
Praha 5 – Veterinární klinika Anima – ordinace Barrandov
Praha 5 – Veterinární klinika Anima, ordinace Smíchov
Praha 5 – Veterinární klinika Zbraslav
Praha 6 – Veterinární klinika Červený vrch
Praha 6 – Veterinární klinika MVDr. Jan Herčík
Praha 7 – Veterinární ordinace MVDr. Miroslav Řehák
Praha 9 – Veterinární ambulance Bryksova
Praha 9 – Veterinární klinika Hloubětín
Praha 9 – Veterinární klinika Kolmá
Praha 9 – veterinární lékař MVDr. Jaroslav Jančík
Praha 9 – Veterinární ordinace VetPet
Praha 9 – Veterinární klinika Klánovice
Středočeský kraj
Bratronice – Veterinární ordinace Lukášovi
Dobříš – Veterinární ordinace Za Poštou
Kladno – Veterinární klinika Lukášovi
Kladno – Veterinární klinika Vetlife
Kolín – Veterinární klinika U Kašpara
Kralupy nad Vltavou – Veterinární klinika Lobeček
Kralupy nad Vltavou – Veterinární klinika Mada
Rakovník – Veterinární ordinace U Nemocnice
Říčany – Veterinární služby a poradenství MVDr. Petr Košař
Unhošť – Veterinární ordinace Lukášovi
Vlašim – specializovaná veterinární ordinace pro exoty a malá zvířata
Ústecký kraj
Ústí nad Labem – Veterinární klinika Helion
Ústí nad Labem – Veterinární služby MVDr. Lubomír Vojtek
Žatec – Veterinární ošetřovna pro malá zvířata
Zlínský kraj
Slušovice – Veterinární ordinace Slušovice
Uherské Hradiště – Veterinární klinika – MVDr. Radomír Mlejnský
Vsetín – veterinární lékař MVDr. Zdeněk Lysý
Vsetín – Veterinární ordinace MVDr. Aleš Hrůza

Pozor na ořechy,plíseň může i zabíjet...

přidáno: 19. 1. 2016 7:04, autor: Jindřich Prokop   [ aktualizováno 23. 1. 2016 2:36 ]


Pozor na plíseň u ořechů, může být silně karcinogenní!
RUBRIKA CHOV A ODCHOV, VETERINA / REDAKTOR JAN POTŮČEK / DNE 14.10.2015 V 7.00 /

Letošní sklizeň ořechů je v plném proudu, zejména vlašských ořechů se letos urodilo velké množství a ne každý je dokáže správně sušit a skladovat. Právě ořechy přitom velmi lehce podléhají plísni, která poté silně ohrožuje jejich konzumenty, ať už jde o lidi nebo papoušky. Uvnitř plesnivějících ořechů vznikají aflatoxiny, což jsou látky, které patří mezi mykotoxiny a vyznačují se extrémně vysokou toxicitou. Přímo poškozují zdraví lidí i zvířat, postihují zejména játra a byl u nich prokázán silný karcinogenní účinek. Náhodné pozření plesnivého ořechu ještě nemusí mít nijak hrůzné následky, ale pravidelná konzumace zkažených ořechů je velmi nebezpečná a zvláště menší zvířata, mezi které patří i papoušci, přímo ohrožuje na životě.


Na co si dát pozor při sušení a skladování

Jak takový plesnivý ořech poznat a jak předejít tomu, aby ořechy, které jste si nasbírali venku nebo koupili v obchodě, nepodlehly rychle zkáze? Při skladování všech skořápkových plodů je nutné dodržovat několik základních pravidel. Pokud jde o čerstvě nasbírané ořechy, ať už vlašské nebo lískové, musí nejprve řádně proschnout. Umístěte je v jednotlivé řadě na síto, nejlépe v místě, kde může cirkulovat vzduch, ale není tam příliš velká zima, ani nadměrné teplo. Vlašské ořechy by se neměly sušit při teplotách vyšších než 25°C, jinak hrozí, že se uvnitř zapaří a vznikne tím ideální prostředí pro vytváření plísně. Teplota v místnostnosti by měla být spíš nižší a neměla by se nějak radikálně měnit, jakékoli výkyvy ořechům totiž rovněž nesvědčí.

K TÉMATU: Jak správně sušit vlašské ořechy a kdy už jsou připraveny pro uskladnění?

Důležitý je i způsob skladování ořechů. Ať už je nasušíte sami, nebo je koupíte už sušené, ale ve skořápce, opět platí, že by měly být v suchém a vzdušném prostoru, ideálně tmavém (na světle ořechy po nějaké době žluknou) a rozhodně ne v uzavřených nádobách. Vhodnější jsou plátěné pytle, papírové sáčky nebo síťovky, v nichž mohou ořechy ještě dosychat. Letošní vlašské ořechy doschnou do fáze, kdy je možné je zkrmit nebo použít do cukroví, okolo Vánoc. Ne že by se nedaly jíst dříve, ale nebudou ještě pořádně proschlé. Ořechům škodí vlhko a velké změny teploty, i po dosušení by tedy měly být uskladněny při pokojové teplotě do 20°C (při vyšší teplotě se rychle kazí). Pro dosušování ořechů v síťovkách jsou ideální půdy, které jsou vzdušné, není tam velké teplo, ale ani tam nemrzne.


Nejrizikovějším druhem ořechů jsou buráky, u nich se nejčastěji objevují plísně. Řada chovatelů papoušků jimi proto vůbec nekrmí. (Foto: Wikimedia Commons/Surya Prakash.S.A.)
Proč je dobré vlašské ořechy půlit?

I při důkladném dodržování správného postupu při sušení a skladování některé ořechy začnou plesnivět. Na skořápce se to nepozná, špatné ořechy mohou často vypadat velmi kvalitně. Při rozlousknutí je ale plíseň jasně patrná jako chumáče bílých chloupků. Pokud tedy papouškům dáváte vlašské ořechy, ať už z vlastních zásob nebo nakupované, raději je nejprve rozpulte a zkontrolujte, zda jsou v pořádku. Papoušci by sice plesnivé ořechy zřejmě sami vyhodili na zem, pokud by ale v misce byla většina špatných, zřejmě by nějaký sežrali. Nejohroženější jsou mláďata, která ještě nedokáží sama rozpoznat, co je pro ně dobré a co nikoli, takže plesnivý ořech bez rozmyslů sežerou. A pokud si vytvoří návyk, nebudou mezi dobrými a špatnými ořechy rozlišovat ani v budoucnu.

ČTĚTE TAKÉ: Pekanové ořechy: vynikající zdroj vápníku a antioxidantů pro papoušky

„Když dáváte dost ořechů, pták ten špatný pustí ze zobáku, ani se ho nesnaží rozlousknout. Poznají to,“ říká slovenský chovatel arů a amazónků Václav Zouhar. „Jeden čas jsem dával arům para ořechy a vůbec mi to nešlo do hlavy: chytil si ho do pařátu, podíval se a pustil ho na zem. Když jsem je pak sesbíral a rozbil, každý z nich byl špatný. Ale samozřejmě, že když jim dáte jeden ořech za tři dny, sežerou i ten špatný. Je to otázka množství,“ upozornil v nedávném rozhovoru pro časopis Nová Exota a server Ararauna.cz. Vůbec nejnáchylnější na plíseň jsou burské oříšky, proto je někteří chovatelé papouškům z principu nedávají. „Nejvýznamnějším zdrojem aflatoxinů pro ptáky jsou neloupané burské oříšky, protože jsou ideálním substrátem pro jejich produkci,“ potvrzuje v odborné práci Otravy exotických ptáků brněnská veterinářkaVeronika Grymová.


Vlašské ořechy se před podáváním papouškům vyplatí půlit, protože uvnitř bývají také často plesnivé (Foto: Jan Potůček, Ararauna.cz)
Jak se projevuje otrava aflatoxinem

Vznik plísní u ořechů podle Grymové významně urychluje jakékoli poškození škodlivým hmyzem, například potravními moly. „Nárůst plísně ale automaticky neznamená tvorbu mykotoxinů, protože mykotoxiny se tvoří pouze za určitých podmínek. Napříkad tvorbu aflatoxinů lze omezit skladováním krmiva v prostředí chudém na kyslík a bohatém na CO2,“konstatuje. Nakažené krmivo se těžko odhaluje v případě, kdy chovatel zkrmuje různé směsi, které obsahují zrniny a také ořechy. Zkažené části krmiva se jednoduše ztratí mezi nezávadnou většinou a ptáci je tak mohou jednodušeji pozřít. Otrava aflatoxinem se pak projevuje apatií, hubnutím a dalšími příznaky poškození jater, tedy i náhlou a netypickou změnou barvy peří (např. u žaků prorůstání růžových pírek mezi přirozenými šedými), která vede až k cirhóze. Veterinář ji však musí potvrdit přesnou diagnostikou, pro kterou se nejčastěji využívá vzorek obsahu volete nemocného ptáka nebo kontaminovaného krmiva.

NAPSALI JSME: Cedrové ořechy: zásobárna vitamínů, aminokyselin a jódu nejen pro papoušky

„Krmivo je nutné zasílat suché, v papírových nebo plátěných sáčcích, nikdy ne v neprodyšném obalu (např. mikrotenové sáčky nebo uzavřená nádoba). Vlhké krmivo nebo obsahy volete se zasílají zmrazené,“ vysvětluje Veronika Grymová. Tato opatření jsou podle ní nutná, aby nedocházelo k nárůstu plísně a tvorbě mykotoxinů až v průběhu transportu vzorku, což by pak vedlo k falešným pozitivním nálezům. Aflatoxiny z plesnivějících ořechů snadněji zkomplikují život podvyživeným, stresovaným a jinak oslabeným ptákům. Žádná speciální terapie kromě vysazení kontaminovaného krmiva neexistuje, podle Veroniky Grymové by ale papouškům otráveným aflatoxinem mohl prospět vitamín K obsažený v zeleném krmivu, například brokolici, petrželi, kapustě nebo špenátu.

Úvodní foto: Jan Potůček, převzato od ararauna,cz









Komentáře jsou uzavřené.

Papoušek konžský - supsp.fantiensis

přidáno: 16. 1. 2016 8:32, autor: Jindřich Prokop   [ aktualizováno 23. 1. 2016 2:56 ]



Nabízím chovatelské veřejnosti pohled na mláďata různého stáří papoušků konžských. Ptáci nejsou z mých odchovů, pouze plánuji sestavení několika chovných párů. Doufám že pohled na tyto papoušky potěší příznivce chovu těchto ptáků...

1-10 of 156

Comments