[Bez názvu]‎ > ‎Bez názvu‎ > ‎

...diskuse o jedovatosti bezu černého......

přidáno: 15. 3. 2012 6:16, autor: Jindřich Prokop   [ aktualizováno 16. 1. 2016 6:41 ]
dost se diskutuje o keři bezu černého,zda je jedovatý či ne...samozřejmě jsem si přečetl odborné stránky o tomto problému.Mám voliéry osázené tímto keřem,senegalci je málo okusují ,někteří vůbec,ale ,protože pro mazlíky chci to nejlepší,keře musely okamžitě pryč.Škoda,voliéry byly ozeleněné a byl na ně hezký pohled...Proto jsem na tyto stránky otiskl příspěvek p.Petra Doležala,který tento problém popisuje a ostatní nechávám  na čtenáři,jenom upřesním,bez černý jsem do voliér vrátil.....jindrich Prokop
  

TO JE HALUZ!

Při čtení článku o jistém africkém papoušku v časopise Papoušci mě zaujala stať o jedovatosti bezu černého. Chovateli po pozření papoušek uhynul. Shodou okolností jsem den předtím vyměnil stará bezová bidla za nová. Zděšeně jsem se vydal obhlédnou stav všech svých chovanců sedících již několik let mj. na bezových větvích. Samozřejmě či naštěstí jsem nic vážného nezpozoroval. Snad až u páru alexandrů velkých. Tito papoušci bezovou větev (průměr u držáku pletiva 5 cm) zcela zdevastovali. Na samce měl tento čin očividně kladný dopad, protože se přede mnou naparoval na zbytku bidla. Jeho výraz jednoznačně naznačoval, že chce další bidélko. Jelikož jsem mu řekl, že nejsem jeho otrok a „dnes“ již nic nedostane, rozkousal vodorovnou desku, na které má misky se zrním a vodou. Uklidněn představou, že papoušci jsou v pořádku, vybaluji večer všechny publikace a časopisy. Bohužel o dřevinách vhodných a nevhodných nic moc.

V drtivé většině je doporučeno použít nezávadné větve ovocných stromů a tvrdých dřevin. Zde si dovolím poznámku o nezávadnosti ovocných dřevin. Nechci pomlouvat (sousedy a jiné pěstitele), ale člověk stříká chemikáliemi své výpěstky na poli a stromy pořád. A ty postřiky smrdí věru strašně. Na vesnici používají postřiky (fungi, herbi, pesti a všelijaké jiné cidy) proti všemu doslova všichni. Nevím, jaký „poločas rozpadu“ mají látky obsažené v postřicích, ale osobně bych větve ze zahrady nepoužil.


• tzv. „větrolam“ – zdroj všech větví

Vrátím se k literatuře. Knížka p. Chvapila 101 rad chovatelům exotického.ptactva str. 29, uvádí některé vhodné a nevhodné rostliny. Jenže jako vhodné jsou vypsány mj. břečťan, vrby, bez červený a černý. O všech jsem slyšel (na burzách a od kamarádů), že jsou jedovaté. Jednomu „zdechly“ andulky poté co „ožraly“ břečťan, který se došplhal k jejich voliéře, jinému rozely po instalaci bidel z „rovných haluzí keře, který roste u cesty“!!! atp.(zde bych viděl problém spíše v tom, že rostly u cesty nebo jde o netvarec křovinný? ). Polemiky se vedou i o jedovatosti vrby. R. Low v monografii Amazónci r. Pionites uvádí na str. 24 vrbu jako vhodnou. Horst Bielfeld v publikaci Všechno o velkých papoušcích str. 20 uvádí jako vhodné do voliéry větve listnatých stromů, především ovocných dřevin, vrb, topolů, lísek a ptačího zobu.


• 1,1 alexandr velký na dubových bidlech

Co si z tohoto má člověk vybrat nevím. Já osobně dávám mým papouškům vše, co dostanu ve větrolamu pod ruku (pilku). Nejvíce používám černý bez v jakémkoliv ročním období. Dávám jej do voliér s květy, bobulemi, kůrou i listem. Papouškům dávám i vrbu (klasickou a tu zkroucenou, ne smuteční). Vrbu dávám s kůrou i listem. Před vánocemi i po nich instaluji do voliér celé vánoční borovičky (stromky). Dával jsem i planou trnku, ale s tím jsem přestal. Tento keř vytváří ostny. Pokud byli papoušci v klidu nikdy na trn nedosedli, ale pokud probíhala při hnízdění kontrola, bál jsem se o zranění některého jedince. Rovná dlouhá bidla z „keře co roste u cest“ ,ale i v křovinném patru okraje lesů a větrolamů jsou patrně haluze planého javoru. Ten používám také. Ptáci jej nemají tak moc v oblibě, kůra je totiž hořká. Ano, ochutnal jsem. Toto neplatí u alexandrů velikých, můj pár devastuje všechno dřevěné. Občas uříznu i větev topolu. Ten je pro svoji hořkost u agapornisů a rozel oblíben velmi málo. Nejméně používám břízu. O bříze jsem zaslechl, že je zdravá a pro ptáky velmi vhodná. Já bohužel v okolí vesnice břízy nemám a ty na návsi u Obecního úřadu je mně blbé „seřezat“. Všechny výše jmenované dřeviny dostávali následující druhy papoušků – agapornis růžohrdlý / škraboškový, rozela penant, rozela pestrá, kakariky červenočelý, pap. zpěvavý, papoušek senegalský a korely. V době hnízdění byli oblíbené vrby a bez, hlavně u agapornisů.

Problematiku jedovatosti bezu černého jsem e-mailem nastínil Mgr. Šumberové z Botanického ústavu AVČR Brno oddělení ekologie. Její odpověď uvedu ve zkratce: “Nejméně jedovaté jsou na bezu plody, vařením jedovatost zcela zmizí, proto se z nich dají dělat marmelády atd. Květy jedovaté nejsou vůbec. Naopak nejjedovatější je kůra a list. Jedovatost není tak markantní jako u rulíku zlomocného a lýkovce, ale „je tam“. Vždy se ale v literatuře mluví o jedovatosti pro člověka. Zvláště u exotických druhů ptactva, ale je třeba předpokládat, že jedovaté jsou. Exotičtí ptáci nemusí mít enzymy, které umožní tyto látky trávit.“


• 1,0 rozela pestrá na bidle z bezu

Nově nakoupeným papouškům jsem předložil pouze planý javor, vánoční borovičku. Senegalci dostali znovu bez. Ještě k původu papoušků. Agapornisy a rozely mám samozřejmě z odchovu. Jde už o „zdomácnělé“ papoušky. Zde by již enzymy schopné zpracovat látky z našich stromů a keřů mohli být. Jejich generace je odhadem asi tak F18. Samce papouška senegalského mám z odchovu jde o F1 generaci, jeho družka je „dovozová“. Druhý pár senegalců je údajně odchov (1,0 – pp. F1 či F2) a dovoz (0,1). Alexandři jsou oba odchov v ČR. Žakové (2,2) jsou z dovozu, stejně tak pár papoušků konžských. Zde jsem se inspiroval jedovatostí a předložil, jak je výše uvedeno, pouze borovici a planý javor. Bohužel, nic z toho jim nebylo moc „pochuti“. Konžští nakonec neoštipovali nic a bylo to znát, protože jim přerostli po 4 měsících zobáky. Nakonec jsem se zdravě naštval a všem ptákům jsem instaloval větve z černého bezu. Všechny páry žaků, pár pap. konžských i senegalci je přijali velmi dobře. Nyní po 2 měsících je jejich stav velmi dobrý. U papoušků konžských je markantní jak si oba zbrousili zobáky neustálým hlodáním, olupováním a štípáním bezu. Tato rostlina má úspěch i u dvou ručně dokrmených žaků kongo. Podotýkám, že se jim nic nestalo. Bez jsem podával jako větve bez listí (v zimě), mírně napučené (ze začátku jara) a nyní plně zelené s květy i nezralými bobulemi.

text a foto: Petr Doležal

Comments