[Bez názvu]‎ > ‎Bez názvu‎ > ‎

Kakapo - papoušek soví

přidáno: 19. 2. 2010 7:36, autor: Jindřich Prokop   [ aktualizováno 16. 1. 2016 6:39 ]
Nejohroženější pták světa
· Nejtěžší papoušek (až 4 kg)
· Jediný nelétavý papoušek
· Nejhlasitější pták
· Jediný noční papoušek
· Nejdéle žijící ptačí druh
· Jediný papoušek, který toká (toká asi jen 80 dalších druhů)


Kakapo
Strigops habroptilus



Kakapo je jedinečný papoušek, který žije pouze na několika ostrovech nedaleko Nového Zélandu. V současnosti je to nejohroženější ptačí druh na světě; stávající populace kakapů čítá pouhých 86 jedinců. Všichni ptáci jsou pod stálým dohledem DOCu, a tak každý pták má své jméno. Kakapové pravděpodobně nikdy nebyli běžní, ale velkou pohromou pro ně byl příchod Evropanů, ale hlavně zavlečení malých predátorů, jako jsou krysy a hranostajové. Nyní ochranáři přísně kontrolují stavy těchto škůdců na ostrovech a na břehy umísťují pasti, do kterých se chytí ta zvířata, jež přeplavou z pevniny na ostrov. ( Některé ostrovy jsou totiž od Nového Zélandu vzdáleny pouze pár stovek metrů).
Popis
Dospělý pták je až 60 cm velký, s kropenatým mechově zeleným a velice měkkým peřím, které mu poskytuje perfektní kamufláž v hustých novozélandských lesích. Okolo očí má jemné chmýří, jež je o trochu delší než ostatní peří, a tak se mu někdy také říká papoušek soví. Navzdory tomu, že má kakapo dobře vyvinutá křídla, chybí mu hřeben prsní kosti, na který se upínají létací svaly, a proto není schopen letu. Jeho křídla jsou využívána pouze k udržování rovnováhy a jako brzdy při skákání z nízkých křovin a stromů. Kakapové jsou vybaveni také silnými drápy a stehny určenými nejenom pro šplhání na stromech, ale také pro překonávání velkých vzdáleností na zemi.
Zajímavosti
Maorové nazývají tohoto výjimečného papouška ,,ptákem noci,, což dokonale vystihuje jeho způsob života. Je to současně také nejtěžší papoušek a nejdéle žijící ptačí druh-kakapo jméném Richard Henry je už přibližně 50 let starý.
Dieta
Jejich strava se skládá z ovoce, oříšků, bobulí, výhonků, kořínků kapradin, rašeliníku a příležitostně si pochutnají na hmyzu a larvách. Také se živí šťávami ze stonků a listů, kterou získávají jejich rozžvýkáváním. Na místech, která navštívil pak visí dlouhé smotky vlákniny.
Reprodukce
Rozmnožování kakapů je těsně spjato s plozením jednoho druhu stromu, jenž vypadá jako borovice. Dostatek sladkých plodů zajišťuje vhodnou potravu pro kuřátka. Problém ale je, že strom plodí jednou za 3-4 roky. Období námluv začíná, když si samci vyhrabou v zemi několik děr. Dříve si ornitologové mysleli, že díry slouží kakapům k popelení. Avšak nyní je známo, že v každé z těchto jamek se ukrývá jeden sameček a během nocí vydává hluboké dunivé tóny, aby zaujal samičky. Tyto hlasové projevy mohou být slyšet v okruhu 5 km a samci je vydávají každou noc průměrně 8 hodin po dobu 3-4 měsíců. V angličtině je tento zvláštní druh toku znám jako ,,booming,, . Booming však není jediný projev kakapů během námluv. Také se nafouknou jako balón, pomalu mávají křídly a pohupují se ze strany na stranu. Samice často překonávají velké vzdálenosti, aby mohli shlédnout toto představení a vybrat si partnera. Přibližně 10 dní po spáření samice naklade až 3 bílá, oválná vejce, 40-50 mm velká. Hnízda jsou obvykle v přírodních prohloubeninách mezi kameny a kořeny stromů. (Ne však v dírách, které si vyhrabali samci pro svůj tok).Když se po 30-ti dnech vylíhnou kuřátka musí se o ně samice starat úplně sama. Mladí jsou naprosto závislí na matce, jež je po několik týdnů krmí vyzvracenou hmotou, kterou nashromáždila během noci. Mladí se opeří, když je jim 10 týdnů a v tomto věku se již živí rostlinami okolo hnízda, avšak matka jim stále nosí potravu. Samostatní jsou ve věku 7-8 měsíců.
Ochrana
Byla stanovena záchranná skupina, která sleduje a řídí realizaci programu na záchranu kakapa, monitorování jejich toku, redukce Kiore (polynéské krysy), odchov mladých v zajetí a jejich opětovné vypouštění do přírody na ostrovy, které jsou zbaveny predátorů. Intervaly mezi rozmnožování se snaží snížit ze čtyř let na dvanáct měsíců. V roce 2002 zaregistroval Department of Conservation velký úspěch, neboť se z 26 oplodněných vajec vylíhlo 24 mláďat na ostově Codfish (Whenua Hou).



Olga Lechnýřová 2004



Comments