[Bez názvu]‎ > ‎Bez názvu‎ > ‎

Kousající papoušci a jak tomu snad zabránit...

přidáno: 5. 3. 2010 8:16, autor: Jindřich Prokop   [ aktualizováno 16. 1. 2016 6:39 ]
Kousání není přirozené. Je třeba pochopit, že divocí papoušci v přírodě zřídkakdy používají svůj zobák jako zbraň vůči jiným papouškům. Jestliže jej použijí, je to proto, že se brání vůči predátorům např. hadům a dravým ptákům, ne proti jiným papouškům ve vlastním hejně. V jejich přirozeném prostředí se konflikt mezi papoušky málokdy vyvine ve fyzické násilí. Místo toho používají křik nebo pohyby těla. Různě se nafukují a snaží se zvětšit velikost svého těla, aby vypadali většími. Zobák používají k jídlu, k lezení, k hraní a ne ke kousání. To znamená, že kousání není instinktivní chování, ve skutečnosti je považováno za poruchu přirozeného chování. Přirozené chování používané v deštném pralese není možno použít doma v obývacím pokoji, proto použijí jiný druh chování. Tyto improvizované odezvy však nejsou celým problémem. Je zde i pozitivní příklad schopnosti papouška přilnout k člověku v případě, že nežije s příslušníky vlastního druhu a přijímá lidi jako členy vlastní rodiny.
První otázka, kterou si musíme položit, je z jakého důvodu papoušek kouše.Z vlastních zkušeností vím, že to může být jeden ze dvou důvodů, přežití nebo kontrola.Do kategorie přežití bych zahrnul ptáka, který je vyděšený nebo raněný. Stará pravda je ta, že spousta zvířat nemůže snést to, když jsou zraněna a vy jim chcete pomoci.(pokusil jsem se mu vytáhnout zlomené pero a on mě kousnul) Další možností důvodů agrese je hormonální bouře. Stačí uvést, že zvyšování agrese je často spojováno se zvýšenou produkcí hormonů a to u různých druhů zvířat včetně lidí(puberta).Naučit se řečí těla ptáků je obvykle dlouhá cesta, ale může předejít pokousaným prstům. Pokud jsou v období hormonálních bouří, moje rada zní, NESAHEJTE NA NĚ. Stačí je nechat o samotě a je to postupně přejde.
Od té doby, co papoušci žijí v klecích mimo své přirozené prostředí lze předpokládat jejich nepřirozené chování. Je důležité vědět, že papoušci jsou vlastně ze své kousání odměňováni lidmi, kteří chování papoušků nerozumí. Uvedu několik klasických případů.
Mláďata papoušků často neví, na co vlastně mají zobák a jak ho mají používat. Je to hlavně tehdy, pokud byli izolováni v útlém věku od ostatních mláďat. Během stádia učení zkoumají na co mají zobák. Setkávají se s lidskými prsty. Pokud člověk udělá chybu a dovolí papouškovi, aby si s prsty hrál, dříve nebo později kousne pták silněji. Jestliže člověk u toho vykřikne au, je to vlastně první krok ke špatnému učení papouška. Oproti lidskému chování se vlastně papouškům moc líbí, když lidé křičí. Papoušci často si křičí jen tak pro radost a potom se mylně domnívají, že se vám to vlastně líbí. Pro ně je to vlastně pozitivní odměna. To je to co nazýváme dramatická odměna. Mládě papouška vás kousne znovu, protože jste jej vlastně odměnili za jeho štípnutí. Dříve nebo později vás papoušek zraní jak fyzicky tak citově a potom budete hledat cestu, jak kousnutí utéci. Vždyť tvůj páníček tě moc miluje, tak proč ho koušeš? Mládě pochopitelně tomu nerozumí, myslí si že je to nová báječná hra. Ví jen to, že když vás kousne do prstu, tak uděláte množství báječného hluku.
Dalším příkladem je to, když nový majitel nezná řeč těla papouška. Nabídne mu prst, aby na něj mohl papoušek vylézt. Pokud má majitel z papouška trochu strach, potom jsou jeho pohyby nejisté. Papouščí mládě si moc přeje vylézt na ruku, ale jako dělník nejistý stabilitou žebříku, sáhne zobákem, který v tomto okamžiku funguje jako ruka po prstu. Člověk se poleká a dá prst pryč. V tomto okamžiku je mládě zmatené. Příště, když je podána opět nejistá ruka, papoušek se pokusí vylézt na ruku pomoci zobáku a člověk opět trhne. Mládě stále nechápe, co se stalo. Pokud se to bude opakovat, papoušek bude tuto situaci chápat, jako že jeho zobák nutí osobu dát ruku pryč. Ve skutečnosti papoušek nechce, aby daná osoba šla pryč, ale je to legrační zjištění, že použitím vlastního zobáku vlastně kontroluje svého majitele. Potom papoušek neví, že dělá něco špatně.
Pokud se člověk poleká, když ho pták kousne, pak si nevědomky bude spojovat zobák s kousnutím. Papoušek bude používat kousání jako kontrolu nad člověkem a bude nutit člověka, aby se ho bál. Papoušci vycítí, když má někdo strach a samozřejmě toho budou vždycky využívat. Jestliže osoba se nevymaní z tohoto kruhu chování, potom nebude nikdy plně kontrolovat svého papouška.
Další velkou chybou, kterou se můžeme na ptáku dopustit je použití násilí. Pokud někdy ublížíte papoušku a nemusí to být vždy použití fyzického násilí a nebude to vypadat na rutinní použití násilí v hejně, váš papoušek prostě nepochopí důvod užití násilí vůči němu a je tady šance, že vám nikdy nebude znovu důvěřovat.
Je zde i spousta přežitých názorů na trestání kousajících papoušků. Lidé často chytnou ptačí zobák a začnou jím třást a křičet NE! Tady jsou užity hned dva špatné způsoby. Nejprve je zde uchopení zobáku, experti to nazývají zápas zobáků a je považován za herní chování mezi papoušky. A druhy je, jak jsem se již dříve zmínil, báječný křik osoby. Musíme pochopit chování papoušků a použít na ně tzv. zápornou zpětnou vazbu, abychom uspěli v jejich odměňování.
Člověk často trestá ptáky tím, že je dá za trest do klece. Časem docílíte toho, že papoušek úplně zapomene na spojení kousání a zavírání do klece. On vás samozřejmě znovu nekousne proto, že jste ho dali z vašeho dosahu. Ale kousne vás znovu příště, protože jste jej nenaučili kousat.
Tak co bychom měli tedy dělat? Je to celkem jednoduché. Pokud je váš vztah s papouškem založen na vašem vůdcovství, pak on vás vnímá jako hlavu hejna. Když mu tedy budete dávat prst, aby na něj mohl vylézt, musíte mu říkat slova jako Pojď nebo podobné. Pokud se papoušek vás pokusí kousnout, musíte udělat následující. Velice zlým pohledem se na něj podívat. Drže jej samozřejmě pod úrovní vašeho pohledu. Dívejte se na něj opravdu uhrančivým způsobem. Papoušci jsou extremně empatická zvířata a vždy pozorně sledují výraz vašeho obličeje. On vám porozumí, že to nesmí dělat. Pak jej přinuťte, ať přeleze z jedné ruky na druhou. Opět mu říkejte pevným hlasem, ale ne hlasitým, pojď. Udělejte to několikrát za sebou a uvidíte ten rozdíl. Toto je použití neagresivní techniky, která dává pochopit papouškovi zápornou zpětnou vazbu, protože papoušci tomuto opravdu rozumí. Vy mu dáváte na srozuměnou, že hlavou stáda jste vy a ne on. Musíte to dělat důsledně a jeho kousání musí skončit. Když vás kousne mládě, musíte mu říci pevným, ale ne hlasitým hlasem NE! a zle se na něj podívat. Papoušek pochopí, že vy jste nešťastní a bude se snažit to znovu neudělat. Za žádných okolností nesmíte na něj křičet.
Comments