[Bez názvu]‎ > ‎Bez názvu‎ > ‎

Něco pro chovatele australských papoušků, rosela...

přidáno: 8. 3. 2010 9:20, autor: Jindřich Prokop   [ aktualizováno 16. 1. 2016 6:42 ]

O rozelách všeobecně

Rozely jsou velmi dobří letci. Proto platí jako u většiny ostatních papoušků, že čím větší voliéra, tím lépe se jim bude dařit. Voliéra by se měla skládat ze dvou částí. Venkovního výletového prostoru a vnitřního krytého záletu. Výletový prostor by se dal přirovnat k jakési kostře voliéry potažené pletivem. Materiál, ze kterého kostra je, záleží jen a jen na chovateli. Viděl jsem voliéry kovové, z jeklu, či roxoru, ale taky dřevěné. Při dostatku větví k okusu Vám rozely dřevěnou kostru ničit nebudou. Záleží ale na povaze každého papouška.

Pletivo můžete použít bodované, nebo obyčejné, které používají králíkáři. Délka výletu záleží na každém, kolik chce do voliéry investovat, a mnohokrát i na prostoru, který může svému koníčku poskytnout. Záletový prostor je u voliéry proto, aby se měli papoušci kde skrýt. Papoušci zde s největší pravděpodobností budou nocovat, skrývat se před nepřízní počasí, před dravci.  Měl by mít aspoň tři obvodové stěny a střechu. Je jen na chovatelovi, jak tento prostor vybaví. Zda-li stěny budou z cihel,  polikarbonátu, či jiného materiálu záleží zase jen a jen na dotyčném a na jeho finančních možnostech. Do tohoto prostoru bych doporučoval umístit budku a misky na krmení. Podlaha by měla být v obou částech vybetonovaná. Zda si chovatel dá na zem písek, zasadí trávu, nebo nechá jen holý beton je na něm. Před vstupem do voliéry bych doporučoval malou předsíňku. Jestli bude z vnitřní, nebo vnější strany voliéry je opět na chovateli. Přistavěním této předsíňky se možnost úletu papouška při krmení zmenší na minimum.
Rozely jsem viděl chované u chovatelů v různých klecích a voliérách. A dá se říct, že rozely chované v metrové kleci, ztrácejí na svém vzhledu, postavě, jejich život nemůže být spokojený, i když se chovatel snaží sebevíc. Naproti tomu jsem viděl rozely v tří a čtyř metrových voliérách. A na ty je pak pohled vskutku krásný. Vylétané robustní postavy, dlouhá neponičená ocasní pera, vybarvené peří, papoušci byli veselí, stále poletovali a pískali. Tímto bych chtěl apelovat na chovatele, ať už začátečníky, nebo ty pokročilejší. Dopřejte těmto papouškům dostatečný prostor, prostor, pro jejich způsob života vhodný.Odměnou vám pak bude pohled na zdravé a krásné ptáky, dočkáte se zdravých odchovů, o které bude na chovatelském trhu zájem.

Krmení:

 Na krmení, stejně jako na velikost voliéry a podobné faktory ovlivňující chov se názory liší. Zrní si může každý koupit a doma namíchat, podle toho, jak to vyhovuje jemu a jeho papouškům. A nebo si může koupit už namíchanou směs zrnin. V dnešní době je trh s krmivy dobře zasycen, takže si vybere téměř každý.  Strava by se měla zpestřovat různým ovocem, zeleninou, travními semeny a větvemi stromů. Nejčastější a u rozel nejspíš nejoblíbenější ovoce jsou jablka. Všeobecně platí, že čím pestřejší strava, tím je to lepší pro blaho chovance. Pestrost a vyváženost stravy se samozřejmě odráží na odchovu.

Chov a odchov:

 Rozely jsou poměrně snadno odchovatelní ptáci. Nelze se proto divit, že jsou tolik oblíbení u začínajících chovatelů. Nikdo by však neměl zapomínat na některé věci, které jsou pro úspěšný odchov nezbytné. Jmenujme si některé z nich. Dobře vybavená voliéra, hnízdní budka, a hlavně před hnízděním a během něj velmi pestrá strava jsou hlavními ,,předpoklady,, pro odchov mláďat. Hnízdní budka. Každému chovateli se osvědčil jiný typ budek. Těch je na trhu velká škála. Od obyčejných prkenných, přes přírodní kmenové, až po různé soudky a podobné experimenty.  Každý typ budky má své klady a protiklady. Popovídejme si teď o rozdílech a výhodách budky prkenné a kmenové.

Budka prkenná - Rozměry prkenné budky pro rozelu pestrou by měly být aspoň 30x30cm podstava, 60cm výška a vstupní otvor o průměru aspoň 8cm. Výhoda vyšších budek je také, že mláďata neopouští budku dříve než by měla. Výhoda této budky oproti budce kmenové je dostupnost. Takovouto budku seženete na chovatelských burzách, nebo ve zverimexech. Další výhoda je údržba, čištění je snazší a manipulace s touto budkou je díky její relativně nízké hmotnosti jednoduché.

Budka kmenová – Tato budka se používá hlavně proto, aby v papouškovi navodila přírodní atmosféru. Její rozměry by měly být 30 cm vnitřní průměr kmene a 60cm výška. Velikost vstupního otvoru zůstává zachována, jako u budky prkenné. Přibližně 8cm v průměru.Manipulace s ní je složitá. To má za příčinu velká hmotnost. Jako podestýlka do jakékoliv budky se doporučují dřevěné hobliny, aspoň v pěti centimetrové vrstvě. Do té si samice vyhloubí důlek a do něho nanese vejce. Nad úrovní hoblin, asi ve výšce deset cm ode dna budky se doporučuje udělat kontrolní otvor o rozměrech přibližně 20x20cm. Toto okénko využijete, až budete kroužkovat mladé, nebo ke kontrole.

Chovná sezóna Na jaře, koncem dubna většinou začíná tok. Ten můžeme vyvolat také tím, že zpestříme krmení a začneme zkrmovat vaječnou míchanici.Tok rozel chovaných ve venkovních, nevytápěných voliérách je závislý na teplotě. U samice se tok nijak výrazně neprojevuje. Zato samec bude nahánět samici po voliéře, někdy se snaží samici nahnat do budky. Vzdouváním hrudníku, pokyvováním hlavou, roztahováním ocasních per do vějíře a krčením křídly v ramenech se projevuje tok u samce. Při tomto divadle vydává samec tokavé zvuky, kterými vábí samičku. Tu bude stále intenzivněji krmit. Po čase budete moci sledovat páření, které bude probíhat i několikrát denně. Později se bude samice zdržovat v budce čím dál, tím častěji. Pak už lze jen čekat na první vejce. Rozely snášejí vejce v celkem pravidelných intervalech. Zpravidla  jedno vejce denně, popř. obden. V jedné snůšce může být 6 - 9 vajec. Většinou je oplodněno kolem 6-ti vajec. Inkubační doba je 22-25 dní. Po tuto dobu se bude samic zdržovat v budce skoro celý den a bude zahřívat snůšku. Mimo budku samici uvidíte jen když se půjde napít, najíst, popř. vyprázdnit. Ale ani tato činnost není zaručená. U některých párů chodí do budky samici krmit samec, takže samice budku opouští jen k nutnému vyprázdnění se. Po dalších přibližně 23 dnech se v budce objeví první holátko. Další se budou líhnout v intervalech, ve kterých byly vejce snášeny. Po sedmi dnech od vylíhnutí každé mládě okroužkujte. Pro rozely se doporučuje kroužek o rozměru 5,5mm. Ještě aspoň dva dny po okroužkování se doporučuje pečlivě kontrolovat, jestli kroužek mláděti z nohy náhodou nespadl. Dále se kontrola doporučuje provádět jednou denně, nebo obden. Hlídejte také, jestli jsou mláďata řádně nakrmena, protože se někdy může stát, že rodiče odchov opustí. V tomto případě můžete zkusit odchov podsadit jinému páru, který odchovává přibližně stejně stará mláďata, nebo se pokusit o umělý odchov.  Za dalších 4-5 týdnů budou mláďata opeřená a postupně budou zvídavě vylézat z budky. V tuto dobu nebudou ještě samostatná. Stále budou závislá na rodičích, ti je budou i nadále krmit. Časem mláďata od rodičů odkoukají způsob, jakým se stravují a budou se pokoušet je napodobovat. Potrvá ještě aspoň 5 týdnů, než přijdou na to, jak správně rozlousknout různé druhy zrnin. Lépe jim ze začátku půjde okusování měkké dužiny jablka. Proto se doporučuje hodně ovoce, kterým se budou mladí zprvu živit. Po asi 6-ti týdnech po vylétnutí budou mláďata samostatná. Jestliže se první snůška vydaří brzy, bude chtít samec pářit ještě jednou. Je proto lepší mláďata odstavit ( pokud již jsou samostatná ) do samostatné voliéry a nechat páru klid a volnost pro další páření. Znovu pářit začne samec takřka okamžitě.

 

zdroj:www.radychovatelum.estranky.cz

Comments