Zelené krmení nasbírané volně na lukách je dobré před vlastním
zkrmováním omýt a osušit, čímž vyloučíme možnost otravy papoušků vlivem
chemických postřiků. Tento problém odpadá při sběru plevelů na vlastní
zahradě, kde víme, že k žádnému chemickému zásahu nedošlo. Není vhodné
předkládat rostliny z blízkostí silnic a hnojišť.
V ČR je zaznamenán výskyt něco málo přes 200 druhů různých plevelů, kde
většina může být bez problémů zkrmována. V potaz musíme ale brát i
jedovaté druhy. Jakou mírou toxicity (jestli vůbec nějakou) působí na
organismus papoušků není mnohdy zcela jistě prozkoumáno. Raději se ale
vyhneme druhům jako je: hlaváček letní, koukol, jílek mámivý, mák polní,
durman obecný, blín černý, pryskyřníky, bažanka roční.
Na následujících řádcích můžete vzhlédnout a přečíst si stručný popis 20
běžně rostoucích plevelů.
Pro mnohem více informací, jako je popis dalších druhů rostlin, více
fotografií, navštivte tento web sestavený pracovníky České zemědělské
univerzity v Praze, kde je mimo jiné u každého druhu plevelu
poznamenáno, zda obsahuje jedovaté látky. Ze zmíněného webu jsou se
svolením autorů čerpány i následující informace, kde jsem se zaměřil
hlavně na popis rostliny a její rozšíření, které vám snad usnadní její
nález.
Ptačinec žabinec (ptačinec prostřední)
(Stellaria media)
Botanický popis: Jednoletý, sytě zelený, křehký plevelný druh, s
mělčeji kořenícím, jemným kořenovým systémem. Lodyhy jsou vystoupavé
nebo poléhavé, často bohatě větvené, v uzlinách často kořenující, lysé s
1- 2 podélnými řadami chlupů. Lodyžní listy vstřícné, vejčité až široce
vejčité, špičaté, dolní dlouze řapíkaté, horní přisedlé, zpravidla
zřetelně větší. Květy jsou drobné, pravidelné, pětičetné a vyrůstají
jednotlivě nebo v řídkých vidlanech v paždí listů; jsou na dlouhých
stopkách, podobně jako lodyha jednostranně chlupatých. Korunní lístky
jsou bílé, dvoudílné, kališní lístky jsou vejčitě kopinaté, tupě
špičaté, roztroušeně až hustě žláznatě chlupaté, s blanitým bělavým
okrajem nejširším v horní části a zabírajícím přibližně 1/3 jejich
šířky.
Rozšíření: Původně je ptačinec žabinec pravděpodobně eurasijský
druh. Dnes vlivem činnosti člověka rozšířený v celém světě včetně
arktické a antarktické oblasti. U nás je hojně rozšířen po celém území,
na horách vázán na antropická stanoviště. Nejlépe se mu daří na
úrodných, vlhčích, humózních a dusíkem bohatých půdách. Ptačinec žabinec
je vlhkomilný, nesnáší přesušení, a proto během letních měsíců často
ustupuje. Roste v pařeništích, sklenících, na kompostech, na polích, v
zahradách, sadech a parcích, na ruderálních stanovištích různých typů.
Ptačinec žabinec poskytuje zelenou píci s vysokým obsahem vitamínu C.
Pro obsah saponinu se nedoporučuje jeho zkrmování ve vysokých dávkách.
Ptačinec žabinec
Smetánka lékařská (pampeliška)
(Taraxacum officinale)
Botanický popis: Vytrvalý, lysý až slabě vlnatý, proměnlivý
plevelný druh, při poranění ronící z nadzemních i podzemních orgánů bílé
mléko. Zakořeňuje hlouběji v půdě jednoduchým až větveným kůlovým
kořenem, zasahujícím až do podorničních vrstev. V prvním roce vyrůstá z
nažek pouze bohatá listová růžice s listy různých tvarů. V obrysu jsou
obvejčité až obvejčitě kopinaté, tupé, tupě špičaté, obvykle hluboce
kracovitě laločnaté až oddáleně vykrajovaně zubaté.
Rozšíření: Smetánka lékařská je domácí v Evropě a v Asii.
Zavlečena do Severní Ameriky a do Austrálie. U nás se hojně vyskytuje ve
všech oblastech na loukách, pastvinách, mezích, úhorech a jiných
místech, odkud zapleveluje na značné vzdálenosti pole, zahrady a ostatní
kultury. Smetánka lékařská je dnes nejrozšířenějším plevelem víceletých
pícnin, je velmi nepříjemným plevelem luk, pastvin, trávníků, parků.
Smetánka lékařská
Kokoška pastuší tobolka
(Capsella bursa-pastoris)
Botanický popis: Jednoletý nebo dvouletý plevelný druh. Kořen je
vřetenovitý, silně větvený. Lodyha je bohatě větvená a rostlina si vždy
ponechává přízemní listovou růžici. Listy v přízemí jsou řapíkaté.
Lodyžní listy jsou přisedlé, objímavé, se střelovitě zakončenou bází.
Drobné, oboupohlavné květy jsou uspořádány v bohatých hroznovitých
květenstvích. Květy mají bílé korunní lístky a odstávající lístky
kališní.
Rozšíření: Původně pravděpodobně jen ve Středozemí, dnes
rozšířená téměř v celém světě. U nás se vyskytuje ve všech výrobních
oblastech a na všech půdách. Kokoška pastuší tobolka roste na polích,
zahradách, rumištích, v pařeništích, sklenících, na kompostových
navážkách, v ruderalizovaných trávnících, na okrajích cest a silnic,
kolem lidských sídlišť aj.
Kokoška pastuší tobolka
Penízek rolní
(Thlaspi arvense)
Botanický popis: Jednoletý, zřídka dvouletý, svěže až žlutavě
zelený plevelný druh s tenkým vřetenovitým kořenem. Lodyha obvykle od
dolní třetiny větvená, řidčeji jednoduchá, hranatá, za sucha rýhovaná,
lysá. Přízemní listy úzce obvejčité nebo podlouhlé, celokrajné nebo
oddáleně vykrajovaně zubaté, řapíkaté, netvoří listovou růžici; lodyžní
listy podlouhle kopinaté až podlouhlé, přisedlé, úzkými špičatými oušky
objímavé. Bílé květy jsou sestaveny v bohaté hroznovité květenství. Bílé
lístky korunní jsou až 2x delší než žlutozelené, rozevřené lístky
kališní.
Rozšíření: Evropa s výjimkou arktického pásu a nejjižnějších
oblastí ve Středozemí. U nás se penízek rolní vyskytuje hojně v celém
území od nížin až po horní hranici polních kultur, ve výše položených
oblastech už jen ojediněle a často přechodně. Roste na polích,
zahradách, úhorech, okrajích silnic a cest, rumištích, skládkách aj.
Půdy nejlépe živinami bohaté, a humózní, obvykle slabě kyselé, kypřené i
ulehlé různého mechanického složení. Penízek rolní zapleveluje v
podstatě všechny plodiny, zvláště okopaniny, zeleninu, řepku ozimou, ale
je konkurenčně významný i na začátku vegetace obilnin.
Penízek rolní
Jitrocel větší
(Plantago major)
Botanický popis: Vytrvalý druh s převážně generativním
rozmnožováním. Oddenek s jednou nebo více rozkladitými listovými
růžicemi, listy okrouhle vejčité až eliptické, 5-30 x 3-10 cm velké,
celokrajné nebo nepravidelně zoubkaté, 3-9-ti žilné, lysé nebo mírně
pýřité, náhle zúžené v řapík. Řapík stejně dlouhý nebo kratší než čepel,
stvol krátce vystoupavý. Klas hustý, zpravidla delší než stvol. Tobolky
oválné až vejčité, 2-4 mm velké, s 6-11 semeny. Semena až 2 mm dlouhá,
proměnlivá, v obrysu oválná až nepravidelně hranatá, lesklá, tmavošedá
až rezavá.
Rozšíření: Jitrocel větší je všeobecně rozšířený druh od nížin až
po horské oblasti. Vyskytuje se převážně na neobdělávané půdě, zřídka
na zemědělské půdě - zde zejména ve víceletých pícninách (jetelovinách),
v travních porostech. Výskyt na orné půdě je omezený.
Jitrocel větší
Starček obecný
(Senecio vulgaris)
Botanický popis: Jednoletý plevelný druh s jednoduchým nebo
větveným kůlovým kořenem. Lodyha je přímá nebo vystoupavá, 10 - 40 cm
vysoká, lysá nebo tence pavučinatá, od báze větvená, jemně rýhovaná.
Listy jsou střídavé, v obrysu podlouhle obkopinaté, chobotnatě
peřenolaločné až peřenodílné, poněkud masité, úkrojky oddálené, zubaté,
tupé; dolní listy krátce řapíkaté, horní ouškatě přisedlé a objímavé.
Úbory jsou krátce stopkaté, sestavené v chudé úžlabní a koncové
chocholíky. V úboru jsou žluté, trubkovité květy.
Rozšíření: Starček obecný je kosmopolit, domácí v Evropě, severní
Africe, v severní a mírné Asii. Zavlečen byl do jižní Afriky, Severní a
Jižní Ameriky a Austrálie. U nás se vyskytuje ve všech oblastech, od
nížin až po horské polohy. Starček obecný roste především na polích,
zahradách, ale též i ve sklenících, ovocných sadech, vinicích,
pařeništích, kompostech, rumištích, úhorech, cestách aj. Vyhledává
zejména půdy vlhké, živné a humózní.
Starček obecný
Lebeda lesklá
(Atriplex sagittata)
Botanický popis: Jednoletý pozdní jarní plevelný druh. Výrazný,
většinou větvený kůlový kořen. Lodyha mohutná, zpravidla 1 - 2 m vysoká,
přímá, bohatě až chudě přímo až odstále větvená, šedožlutě a zeleně
proužkovaná, pomoučená. Listy jsou střídavé, spodní široce
trojúhelníkovité, na obvodu výrazně zubaté, horní jsou užší, méně
zubaté. V dospělosti jsou listy na líci sytě zelené, silně lesklé, na
rubu mírně pomoučené. Květy jednopohlavné, mají 3 typy: samčí květy s
pětičetným okvětím, samičí květy se 4 - 5četným okvětím bez krovek a
samičí květy bez okvětí, chráněné dvěma žlutozelenými, vejčitými
krovkami. Květy tvoří konečné, bohaté lichoklasy, za plodu nicí.
Rozšíření: Lebeda lesklá rozšířená v Evropě a Asii, zavlečena do
jižní Afriky. U nás je hojně rozšířena hlavně v teplejších oblastech na
rumištích, staveništích, navážkách zeminy, kolem komunikací, na
kompostech, okrajích polí a jiných místech bohatě zásobených živinami,
odkud se šíří do zahrad a na pole, kde se však vyskytuje jen ojediněle.
Poněkud hojnější je lebeda lesklá ve chmelnicích a sadech. Světlomilný
druh, v hustém porostu se nedokáže uplatnit.
Lebeda lesklá
Lebeda rozkladitá
(Triplex patula)
Botanický popis: Jednoletý pozdní jarní plevelný druh. Kořen
kůlový, silný, tuhý, jednoduchý až větvený. Lodyha zpravidla 20 - 80 cm
vysoká, přímá, vzpřímená až k zemi přitisklá, zpravidla á vstřícnými,
kolmo odstálými větvemi dosti bohatě až řídce větvená, zeleně a
žlutozeleně podélně proužkovaná. Spodní listy jsou řapíkaté, kosníkovité
až kopinaté, v nejširším místě na spodní části čepele se 2 velkými,
šikmo kupředu směřujícími zuby, horní listy jsou kopinaté. Květenství je
přímé, krovky vejčitě kosníkovité, v nejširší části s více méně
zřetelnými zuby.
Rozšíření: Lebeda rozkladitá je rozšířena v Evropě, Asii, severní
i jižní Africe a Americe. U nás je pravděpodobně původní nebo snad
archeofyt. Roste na celém území, v horách jen zřídka zavlékána. Na
rumištích, skládkách, kompostech, hnojištích, okolí sídel, často i při
silnicích aj. Půdy často obohacené dusíkem či mírně zasolené.
Lebeda rozkladitá
Merlík bílý
(Chenopodium album)
Botanický popis: Jednoletý, značně proměnlivý, pomoučený až slabě
pomoučený plevelný druh, s tuhým kůlovým, často větveným kořenem.
Lodyha vzpřímená, často také chudě větvená, nevýrazně vícehranná,
rýžkovaná, tmavě olivově zelená, žlutozeleně, někdy také načervenale
pruhovaná. Listy střídavé, řapíkaté, čepel dolních a středních listů
kosníkovitá, kosníkovitě vejčitá až kosočtverečně kopinatá, nepravidelně
k ostře zubatá; čepel horních listů kopinatá až úzce kopinatá, oddáleně
nepravidelně drobně zubatá až celokrajná. Drobné květy, mají zřetelné,
drobné pětičetné okvětí, jsou shloučeny v klubíčka.
Rozšíření: Merlík bílý je udáván z celého světa, s těžištěm
výskytu v mírném pásmu. Je hojně rozšířen v celém našem státě od nížin
až do hor. Nitrofilní druh.
Merlík bílý
Merlík nahosemenný
(Chenopodium polyspermum)
Botanický popis: Jednoletý pozdní jarní, lysý, často načervenalý
plevelný druh. Kořen je větvený, kůlový. Lodyha vzpřímená, vystoupavá
nebo poléhavá, řídce větvená, dolní větve vystoupavé až poléhavé, horní
většinou šikmo až široce odstálé. Listy řapíkaté, střídavé, dolní někdy
vstřícné, nejčastěji žlutozelené, někdy načervenalé. Čepel podlouhlá,
eliptická, vejčitě kopinatá až vejčitá nebo kosočtverečně eliptická, u
báze často asymetrická, okraje většinou celokrajné nebo při bázi s 1 - 2
malými zuby na každé straně, vrchol tupý až špičatý.
Rozšíření: U nás je merlík nahosemenný archeofytem, hojně je
rozšířený po celém území státu, v horských polohách však zřídka. Roste
na polích, zahradách a zahradnických provozech, vinohradech a sadech,
kolem cest a silnic, na kompostech, rumištích, skládkách, okrajích
polních hnojišť a silážních jam, březích vod, obnažených půdách
rybničných aj.
Merlík nahosemenný
